Bůh a marketing

"Máš tam taky dopis," pravil ke mně choť, když na kuchyňskou linku pokládal barevnou obálku.

"Dopis? Co tam píšou?"

"Nevím," pokrčil Choť rameny, "je nějakej... osobní."

Řádky, které čísi pečlivá ruka vyplnila úhledným rukopisem, nám (jmenovitě!) anglicky sdělovaly, že autor bydlí v sousedství. Ještě jsme se s ním sice nesetkali, ale má pro nás důležitý vzkaz. Chce nám odpovědět na všechny otázky, které si klademe a na něž neznáme odpověď, třeba "proč stárneme a umíráme".

Také nám poskytne zdarma kurzy Bible; pro začátek přikládá jeden výtisk anglické verze Strážné věže a těší se na nás.

Až při podrobnějším zkoumání jsem si všimla, že naše jména v dopisu jsou vepsána trochu jiným písmem... asi jak je misionář vypisoval podle jmenovky na poštovní schránce. A kdoví proč jsem si přitom vzpomněla na jiné pestrobarevné obálky, které tajívaly poselství jako "Vážená paní, vy a jedině vy, paní Růžena Nohavičková, jste v naší loterii vyhrála osobní automobil..."